Vlivem pracovních povinností a počasí neprobíhá příprava na Grand Prix podle plánu (já měl nějaký plán?) nicméně, dnešek mě přesvědčil, že umění vyškrábat ze sebe maximum je pouze a jenom o hlavě. Když jsem si zkontroloval svoji průměrnou tepovou frekvenci, došel jsem k názoru, že jsem se dneska prostě flákal a nebýt náhodného kolegy na posledních 13 km asi bych se doflákal až domů. Ve dvou se to lépe táhne a to třeba jenom těch pár kilometrů. I když jsem nakonec kolegovi (ne)chtěně ujel, minimálně mě vyhecoval a vyškrábal ze mě více. Čísla ukazovala, že za stejné námahy jsem schopen jet až o 5 kilometrů za hodinu rychleji než před pár týdny. Tepová frekvence je sice hezká věc, ale zde by se hodily spíše watty. Je sice fajn, že plíce tempo udýchají, ale taky to musejí zvládnout nohy. Nicméně jsem tu, chodím, nekulhám a v závodě se toho prostě nebud bát. Ostatně tam už se není na co šetřit.