Tak jsem promluvil kolečku do duše, aby mě příště nenechalo při závodě ve štychu (dal jsem ho do servisu) a po výměně lanka u přehazovačky už jsme zase kamarádi. Naše přátelství se prohloubilo o to více, když jediné stoupání dnešního dne v kopci ve Křivicích probíhalo až nečekaně hladce a já vesele sledoval jak asfalt svižně ubýhá pod koly. Nicméně ze závodu jsem si odnesl poznatek, že bych měl zlepšit jízdu po rovině a ve sjezdu. Problém je v tom, že já se při jízde raději kochám krajinou než abych upíral zrak pod sebe a dupal do pedálů. Letos už to asi nedoženu, tak uvidíme příští rok.