Člověk by řekl, že po tolika letech ježdění na kole už bych měl pobrat tolik zkušeností, abych nepřepálil začátek, nechytnul hlaďák nebo nenarazil na zeď, ale čas od času není špatné si připomenout, že je stále se co učit.
Tak ze prvé - dát si kafe před švihem není špatný nápad, sníst k tomu malý pamlsek proč ne, ale narvat se třemi obřími vynikajícimi kousky bábovky už není úplně košér. Musel jsem doma hledat pokud možno klidnou činnost jenom aby žaludek strávit přebytečné množství tuku a já tak mohl konečně vyrazit. No trvalo to asi půl hodiny...
Za druhé - Nepřepálit začátek. Vyjel jsem, foukalo mi do zad, nedalo mi to, hodil jsem tam těžší převod, než by bylo zdrávo a namotivován předchozími rychlostními rekordy jsem upaloval vpřed na nižší kadenci a těžší převody. Jaképak překvapení, když jsem se po devadesáti minutách otočil a nohy už zkráta neměli sílu bojovat s větrem.
Za třetí - Že se člověk špatně oblékne, to se může stát. Počasí se změní, k večeru se ochladí, slunce zaleze, pak je nejlepší upalovat co nejrychleji domů. Když, ale mám rukávky s sebou v kapsičce, studený vzduch šlehá do mých unavených paží a jenom moje lenost mi brání v tom abych si je nandal, to už hraničí s blbostí. :-)
Tady si snad někdo tu cyklistiku představuje jako Hurvínek válku...